Níže uvedené řádky byly publikovány na portálech: SCHNAUZERPAGE   &   MAZLÍČCI                                        FOTOGALERIE

Jak začít s výcvikem

ÚVOD

S časovým odstupem doplňuji úvod, kde bych chtěla zdůraznit hlavně tu skutečnost, že níže uvedené řádky jsou určeny zejména lidským rodinám či jednotlivcům, kteří uvažují o pořízení čtyřnohého společníka a nemají o myšlenkových pochodech psů vůbec páru. Cílem článku je ukázat lidem, jak si ke svému psovi najít cestu a vybudovat s ním vztah, ve kterém převládá vzájemné porozumění . Kdyby díky níže uvedenému ubyl byť i jeden na vodítku škrtící se mazlíček, stojí mi taková rubrika zato. Pes má dostatek inteligence, aby pochopil lidské požadavky.  Záleží pouze na člověku je-li schopen se ve světě psa srozumitelně vyjádřit. Pojem "nevychovaný pes" není synonymem pro "hloupý pes", nýbrž pro výraz  "líný pán". 

ZVOLILI JSTE KNÍRAČE?  SPRÁVNĚ! 

Knírač je plemeno všestranné, takže pokud chcete  kamaráda do bytu, určitě se přizpůsobí nárokům svého pána a jeho rodiny, jak v bytě tak na zahradě.  Za špetku Vašeho času získáte oddanost svého fousáče na celý život. Nicméně vedle léta šlechtěných charakteristických vlastností knírače (jakékoli velikosti či barevného rázu), i u tohoto plemene platí úsloví "jaký pán, takový pes". Takže pokud se rozhodnete pro plemeno knírač, mějte nejprve na paměti, že si pořizujete mládě psí nikoli lidské. Nemám tím na mysli, že pejskovi zakážete líhat na gauči a jiné návyky „bytových“ psů.  Důležité je psovi od počátku soužití rozlišit intonací hlasu a povelovou technikou, kdy se podle Vašich představ chová a kdy naopak ne. Obrňte se trpělivostí a za každé situace se snažte být důslední.

Při výcviku (i základních povelů – sedni, lehni, čekej, apod.) mějte na paměti, že nejednáte s tvorem na stejné intelektuální úrovni. Snažte se omezit svou "lidskou" výřečnost a při výchově psa používejte vymezený, jednoduchý slovníček obsahující povely, které si sami zvolíte. Důležité také je zvolit jeden jediný zákazový povel, t.j. např.  "nesmíš;, ne; fuj; ...", který použijete ve chvíli, kdy se pes podle Vašich představ chovat nebude. Opakem zákazového povelu je stejně důležitý výraz pochvaly např. "to je hodný, šikula; pašák; výborně; to je dobře; ...

Vím, že každý páníček chce věřit tomu, že právě jeho zvíře je to nejinteligentnější v celém vesmíru  a zůstává jen otázkou času, kdy čtyřnožec pochopí košatou člověčí žádost např. o vykonání povelu "ke mně" typu: "Já už jsem ti to včera jednou říkal a opakovat se nebudu, takže když, řeknu ke mně, chci tě tu vidět!"  Je možné, že Váš pes takovou větu skutečně jednou pochopí, ale do té doby zbytečně budete trápit jeden druhého - vy budete opakovaně projevovat svou nespokojenost nad nevykonaným povelem a pes následně ztratí chuť do tréninku čehokoli  , protože jediné, čeho se mu za jeho snahu, byť i nepatrnou, dostane je nelibý projev vůdce. Takže se ocitnete v bodě, kdy na louce vypustíte svého psa, ten vezme okamžitě kramle a bude ochoten se k Vám vrátit ne na Váš povel, ale až si sám obstará, co považuje za nutné. V podstatě jediným poutem, které mezi Vámi vznikne bude vodítko, což je dost málo, ne?

Nad výukou každého cviku je třeba přemýšlet a zvolit metodu, která by pro Vašeho psa byla neschůdnější a nejjednodušší a hlavně začínejte s nejjednoduššími cviky, postupně se dopracujete k obtížnějším. Nezapomínejte psa dostatečně pozitivně motivovat. Pokud chcete naučit psa něčemu novému, připravte si hlavně pamlsky (ne granule, kterými ho krmíte každý den, ale nějakou dobrotu, kterou miluje - buřt, salám, sýr, piškot; druhá alternativa odměny je hra s oblíbenou hračkou), vystihněte správnou náladu psa (je nesmysl začít psa trénovat, když jej třeba např. zrovna štípla vosa, nebo třeba, když Váš Rómeo právě zjistil, že jeho život nemá smysl bez háravé feny od sousedů ...), najděte klidné, známé prostředí bez rušivých vlivů (střed vlakového nádraží či náměstí, kde probíhají sezónní trhy, bych vůbec nedoporučovala :), pokud máte např. zvíře temperamentní a víte, že se na Vaše požadavky bude více soustředit lehce unavené, zajeďte si třeba na kole k lesu, tam si zatrénujte, pak si se psem pohrajte, abyste mu "výuku" zpříjemnili a máte ideálně nakročeno nejen k poslušnému psovi, ale taky k získání onoho věrného přítele. Neodmyslitelnou součástí strategie výcviku psa je intonace Vašeho hlasu, protože pes nedokáže vnímat obsah slov, které vyslovujete, ovšem citové zabarvení hlasu a intonaci ano. Váš verbální projev velmi silnou měrou ovlivňuje chování psa ve spojení např. s pamlskem nebo naopak třeba mírné krátké pokárání + škubnutí za obojek.

 Čím "černobílejší" metodu výcviku zvolíte, tím rychleji se dostaví výsledky, tzn.

1) dáte povel,

2) po úspěšném vykonání následuje velká pochvala - slovní + pamlsek nebo krátká hra,

NIKDY neprobíhá žádný monolog psovoda na adresu psa na téma "jak se ti to včera nepovedlo, protože pršelo a dnes, když už je sucho, by to šlo" ... Tím akorát psovi rozhodíte to, co si naposledy zapamatoval nebo zopakoval. Své nároky při výcviku stupňujte pomalu, úměrně momentálním schopnostem a věku psa. Jako děti jsme se ve škole učili všichni nejdříve sčítat a odčítat ve stupnici do deseti a léta nám trvalo, než jsme se propracovali k logaritmům a maticím ....   ;)))  Ruku na srdce, kdo z nás by to zvládl opačně? Stejně tak je to  i u výcviku psa – nejdříve ho začnete učit chodit po nízké kladině, až postupem doby a pravidelným tréninkem se propracujete k dvoumetrovému žebříku.

PROČ NA CVIČÁK?

Nyní maličko zobecním. Pes je tvor od přírody velmi inteligentní a ať chcete nebo ne, naučí se SÁM kousky, které Vás mohou potěšit či naopak i rozezlít. Ovšem to se může stát vždy a každému, bez výjimek zkušených kynologů/výcvikářů. Doporučuji každému novopečenému majiteli fousatého miláčka, aby alespoň příležitostně navštěvoval ZKO (základní kynologickou organizaci, čili cvičák), která je snad v každém městě. Musím upozornit, že na cvičák nedocházejí pouze majitelé větších plemen, jak se často veřejnost mylně domnívá, aby učili své psy obrany (kousání na figuranta). Základní kynologické organizace fungují také zejména proto, aby učily páníčky (nikoli psy) pochopit řeč jejich miláčka. Koncepce výcviku psa spočívá ve hře a ve správném sledu pochval a odměňování.   Rozhodně ne v drilu a uřvaných povelech SEDNI - LEHNI!!!!  Jestli snad má někdo dojem, že pes je vycvičenější a poslušnější, když na něj víc řvu a neúnavně demonstruju svou nadřazenost, pak se plete. Právě výcvikáři Vám poradí, jak který povel (ke mně, zůstaň, čekej, nesmíš, apod.) vpravit pejskovi do hlavičky. A všude, každý výcvikář, bez rozdílu, Vám potvrdí, že jakýkoli negativní projev psa, není chybou hafana, nýbrž jeho pána!!! Každý pes je osobnost, originál, plemeno nerozhoduje. Ke každému jedinci se musí přistupovat individuálně a pokusit se odhadnout jeho možnosti. Pokud se rozhodnete pro výcvik svého miláčka kníráčka, ať už na úrovni základní poslušnosti či zrodí-li se ve Vás ambice absolvovat zkoušky podle našeho Národního zkušebního řádu (NZŘ) nebo řádu mezinárodního (IPO), měli byste se nejprve oprostit od myšlenky "já mám knírače a ten potřebuje jinou strategii (metodiku) výcviku", protože nad každou jedinečnou osobností je třeba přemýšlet a postup ve výcviku přizpůsobovat nadání psa. V opačném případě, pokud jen chcete, aby pejsek přišel na zavolání, a netoužíte skládat žádné zkoušky, a je-li to ve Vašich možnostech, začněte navštěvovat ZKO hned, jak mimino maličko odroste a má všechna očkování, a to už jen kvůli socializaci, která je v dnešní době hluboce podceňovanou záležitostí.

SOCIALIZACE

Socializací se rozumí začlenění pejska do psí a lidské společnosti. Správně socializovaný pes je schopen i v rušném velkoměstě doprovázet svého pána bez reakcí na tramvaje, auta, běžící děti, projíždějícího cyklistu, invalidu pohybujícího se o holích a pod. Pokud zmiňuji "reakce", rozumí se jimi jak ty agresivní, tak bázlivé. Nemůžeme se domnívat, že pes je správně socializovaný, pokud ho přes náměstí táhneme za sebou na vodítku, zvíře má stažený ocas mezi zadní a oči vypleštěné jako špendlíky. Takto vyděšenému zvířeti přinášíme svým neuváženým chováním akorát stres a prohlubujeme v něm bázlivost. Každý vůdce smečky, tedy pán pejska, si musí uvědomit, že je tu od toho, aby psovi dodával jistotu a zastával roli neohroženého vůdce. Pes z Vás musí cítit nejen autoritu, ale také oporu. Musí věřit, že ho nikdy za žádné situace nezradíte. Takto je velmi zhruba nastíněno začlenění do rodiny, lidské společnosti!!! Rozhodně jej nelze slučovat se socializací do společnosti psí! Dva druhy společnosti ovšem rozlišujeme pouze my lidé, ovšem pro psa existuje pouze jedna společnost, a to psí. Je mu jedno kolik nohou onen pes žijící s ním ve smečce má. Lidskou a psí společnost odlišujeme, protože od psa požadujeme v každé z nich různé chování. Je na nás, jestli ho k požadovanému chování dokážeme dovést.

Mnoho majitelů pejsků si myslí, že se pejsek vznáší na vrcholu blaha a žije luxusním životem, když spí s páníčkem v posteli, obědvají spolu z jednoho talíře a sledují společně televizi z jedné pohovky.  A pejsek si na tato příjemná privilegia rychle přivykne a záhy si je náležitě brání. Tím se pes dostává na vrchol smečky a snaží se pak i nad svým pánem zaujmout vedoucí pozici a stát se vůdcem. Např.: Pes leží na gauči a když si chce „jeho“ místo zabrat pán či člen jeho rodiny (všichni by měli být v hierarchii smečky výše než sám pejsek), pes se neobtěžuje ani uhnout, vrčí, v horším případě cení zuby v tom nejhorším případě máte dojem, že po Vás každou chvílí chňapne, takže vy raději miláčkovi ustoupíte a sednete si jinam, vždyť je místa i jinde dost.  Každý člen smečky (rodiny) má v hierarchii smečky své místo, ovšem psí přirozeností narozdíl od lidí je o svá privilegia ve smečce bojovat, slabší ustupují. Takže ve chvíli, kdy vy si půjdete sednout jinam, projevili jste se jako slabší jedinec a máte tím zaděláno na slušný malér, protože vůdcem smečky se stává pouze jedinec, který slabším rozhodně neustupuje. Momentálně jste tak psovi zvýšili sebevědomí a v jeho očích jste se degradovali. Příležitostně můžete čekat, že to pes zkusí znovu a intenzita jeho agrese se bude úměrně stupňovat. Právě toto je důsledek polidšťování. Psovi totiž nemůžete vysvětlit „základy lidského slušného chování“. V psím, potažmo ve vlčím světě platí právo silnějšího. A ikdyž se to mnohým nemusí líbit, pes zůstává psem, ikdyž spává v peřinách na zádech nebo nosí mašličku na hlavě. Pro takhle motivovanou, sebevědomou psí hlavičku je těžké pak na ulici (i doma) rozlišit, že chodník, po kterém s páníčkem kráčím nepatří pouze mně a tomu člověku, co ho vedu vyvenčit, ale např. i sousedovic jezevčíkovi.

PŘIROZENÉ CHOVÁNÍ PSA

Psí chování se odvíjí od naučených stereotypů, které vy, jako pán, můžete ovlivnit, žádoucí chování umocnit, nežádoucí potlačit. Je ovšem hloupost, myslet si, že pes, který jde poprvé městem sám vyhodnotí, že nesmí chodit středem vozovky, aby ho nepřejelo auto a sám se rozhodne k procházkám po městě používat chodník. To je velký omyl! Pokud doma již máte pejska, který chodí bez problémů po chodníku a máte pocit, že by ho nikdy nenapadlo mezi auta vlézt a nikdo ho to nikdo neučil, zamyslete se nad tím, jak se k tomu to zvíře asi SAMO dospělo? Takový pes totiž od štěněte jen kopíroval chování svého vůdce, který ke svým pochůzkám používal výhradně chodník.

Od "dětského" věku pokud můžete, hledejte nejen lidské kamarády pro svého miláčka, ale i ty psí (a kde je nejspíš najdete? ..... na cvičáku). Žádná hra s páníčkem nebo jeho rodinou se nevyrovná hře mezi "svými". Na cvičáku Vám také budou schopni poradit, jak odbourat negativní projevy Vašeho fousáče vůči jiným hafanům a naopak pokud Váš puberťák nebude mít až zas tak moc vysoké sebevědomí, je dobré nejdříve zjistit, který čtyřnohý kamarád je mírnější povahy, aby vykuleného nováčka hned ze začátku nevystrašil. K tomu v některých městech fungují i psí školky. Právě v těchto případech se dá hovořit o socializaci do psí společnosti. Stejně jako se štěně muselo naučit žít s Vámi v bytě nebo v domě, musí si osvojit i základní pravidla fungující ve čtyřnohé smečce. Ale i početnější skupině psů, vždy velí člověk. Takže pokud dohlížíte na skupinu hrajících si štěňat nebo už odrostlejších puberťáků, buďte si jisti, že se najdou jedinci, kteří se začnou projevovat dominantně a ucítí potřebu ostatním to demonstrovat. Na Vašem vyhodnocení pak závisí rozhodnutí, kdy do sporu vstoupit a udělat jako vůdce pořádek a nebo kdy se jedná jen o důrazný pokus daného jedince upevnit si postavení v kolektivu.

Denně na ulici potkáváme pejsky uvázané „doživotně“ na vodítku. Jejich páníčci se evidentně vyhýbají kontaktu s jinými psy, protože se obávají možné reakce někdy přímo svého miláčka, jindy neznámého kolemjdoucího, či se jen jednoduše strachují, že jim pes uteče hned, jak odepnou karabinu. To je bohužel špatně hlavně pro psy. Takový člověk si vodítkem jen usnadňuje život. Vodítko je pouze prostředek a pomocník v některých momentech výcviku, nikoli doživotní úvaz. Někdy pozoruju, že vodítka fungují jako „dálková ovládání“. Pes se z nich zásadně neodepíná, protože by se nad ním mohla ztratit kontrola, pouze se beze slov přitahuje nebo se mu šňůra povolí podle momentální situace na trávníku a uvážení pána. Takhle se chlupáč PROVLÁČÍ přes několik ulic a máme vyvenčeno. Pokud máte doma zvíře zdravě sebevědomé, socializované a v neposlední řadě dostatečně motivované, tzn. máte se svým psem vztah založený na oddanosti a důvěře, nemusíte se bát, že Vás pes při první příležitosti vymění za čerstvou stopu zajíce, běžící srnu …. nebo neznámého čtyřnohého kamaráda v dálce. Nejsilnějším podnětem pro reakci psa musíte být vždycky vy, jenže k tomu se pes musí cíleně vést. Vodítko Vám lásku a věrnost čtyřnožce nezabezpečí. Pes, který má ve své rodině/smečce neotřesitelné místo, důvěřuje ve všech situacích svému vůdci a jeho rodině, svou přirozenou inteligencí dokáže vyhodnotit, že se dostane do existenčních problémů, když zázemí smečky opustí. Fungující smečka totiž své členy oproti vetřelcům zvenčí brání, to je také jedna z jistot, kterou by z Vás měl pes cítit. Bez smečky je pes (vlk) ve volné přírodě odsouzen ke smrti.

POVAHA JEDINCE

Je samozřejmě rozdíl v jednotlivých povahách plemen, např. pokud máte lovecky vedeného foxteriéra, při sebelepším výcviku a profesionalitě psovoda „foxteriérovských“ výkonů nedocílíte s čau-čau nebo bišonkem. Tím nechci snižovat kvality zmiňovaných plemen, ale jejich dispozice byly po dlouhá desetiletí, někdy staletí, účelově šlechtěny a každá jednotlivá rasa využívána ke konkrétnímu účelu. Samotným šlechtěním dochází k úzké profilaci ve využití plemene po potřeby člověka (jezevčík – norník, pudl – lovecký pes využívaný hlavně k práci ve vodě, vlkodav – samotné jméno svědčí o původním záměru plemenitby, knírač – hrubosrstý stájový pinč původně vyšlechtěný k dávení hlodavců, …). Od povahových vlastností a fyzických dispozic každého jedince se odvíjí směr výcviku. Nemůžete očekávat od čivavy, že přeskočí metrovou překážku s kilovou činkou v tlamičce, jejíž překonání je zahrnuto do některých disciplín zkoušek J . Naopak s 90tikilovým mastifem nezačnete skákat agility, protože takový „drobek“ se jednak nikdy nevyrovná výkonům psů pro agility standardně využívaným, ale hlavně byste mu mohli také zavařit na obtížné zdravotní problémy, protože kostra a stavba těla vůbec takového plemene není uzpůsobena (šlechtěna) ke hbitým, sprinterským výkonům a opakovanému překonávání nejrůznějších překážek.  Nicméně každý pes se dokáže naučit minimálně přivolání (přijít na jméno) , to je první cvik, který byste měli začít se štěnětem provádět. A pokud přivolání bude i byť ten jediný cvik, který jste psa za celý jeho život spolehlivě naučili, můžete být na sebe pyšní, protože díky tomu dopřejete svému mazlíčkovi onen blažený pocit užít si volnost pohybu a radost ze života na rozkvetlé louce nebo v zimě na běžkách. Díky kvalitnímu přivolání se vyhnete situacím, kvůli kterým někteří „milovníci čtyřnožců“ používají právě vodítko jako „dálkové ovládání“, … pro jistotu doživotně.

NA ZÁVĚR  ...

Na závěr bych chtěla ještě zdůraznit, že ne každý člověk je z přítomnosti a někdy i z existence psů vůbec nadšen. Někdy k takovému postoji vede člověka špatná zkušenost, někdy to jsou důvody ryze povrchní a malicherné. Nicméně ze stran pejskařské obce je třeba takové obyvatele respektovat a při setkání s nimi se chovat kriticky, psa přivolat a nezavdávat příčinu možnému sporu. Zkuste se vcítit do pocitů člověka, který má ze psů panický strach a Váš padesátikilový miláček si jej přiskotačí POUZE očichat. Omluvy typu "on nic nedělá, nemusíte se bát" nejsou na místě.

Při správném vedení a výživě psa docílíte u svého pejska nejen zdraví fyzického ale i psychického. Takové zvíře pak dělá čest svému pánovi, chovateli i plemeni!

Pár fotek z výcviku i běžného života

NÁCVIK OBRANY 

Výcvik obrany není nic jiného než ovládnutí a směrování psí síly a energie.